Skauti Polanka nad Odrou

Z HISTORIE SKAUTSKÉHO STŘEDISKA POLANKA NAD ODROU

Polanský skauting v poválečných letech 1945-1950

Za první republiky není žádných záznamů. Za nacistické okupace 1938 - 1945 byly všechny české spolky v Polance zakázány.

Skautské myšlenky se do Polanky dostaly ze Svinova, kde bylo středisko silného hnutí.

Skautský oddíl byl založen 20. července 1945 v Dělnickém domě v Polance, kdy přijel br. Bohuslav Švejda ze Svinova, představitel junáckého oddílu a později okrskový velitel. Bratr Švejda se setkal v Polance s neobyčejným zájmem a pomohl zde v roce 1945 založit 1. oddíl Junáků v Polance nad Odrou.

Na počátku bylo tolik práce, že nebylo ani pomyšlení na psaní oddílového deníku. Teprve po roce činnosti, v roce 1946, je zapsáno pár vzpomínek na začátky činnosti, ale bez bližšího časového upřesnění, spíše formou zhodnocení činnosti.

Píše se o náboru, který dopadl nad očekávání dobře. Pracují junáci, vlčata, světlušky a junačky. Schůzky se konaly v Dělnickém domě v Polance, kde nás br. Bohuslav Švejda ze Svinova se zápalem zasvěcoval do junácké činnosti, pomáhal při prvních krůčcích. Prvním vedoucím oddílu skautů byl Oldřich Koruňák, narozený asi v roce 1924. Vedoucí oddílu skautek byla sestra Zdeňka Neuwirthová.

Situace těsně po válce byla obtížná. Kroje a součásti jsme si pořizovali vlastními silami, batohy šily maminky. Při prvních tábořeních v přírodě, na břehu řeky Odry, jsme spali ve stanech – jehlanech z celtových dílců z výbavy německých vojáků, bez podlážky, na zemi seno.

Schází nám však vlastní klubovna. Chceme si postavit dřevěný baráček, jaké jsou přidělovány postiženým válkou. Takové jsou budovány v oblasti Nové Zámecké pro provizorní bydlení. To nám nechce povolit ani místní, ani zemský národní výbor. Nakonec však pod tlakem občanů, baráček povoluje. Dvanáctiletí bratři mají elán, a tak asi za tři týdny stojí naše nová dřevěná klubovna v rohu hřiště na dnešní Prostřední ulici. V klubovně je čilý život, denně se tam scházejí jednotlivé družiny a jednou týdně je oddílová schůzka.

Na jaře se oddíl připravuje na vycházky, na závody a konečně na tábor. Na ten se dostalo jen několik bratří. Nebyl to ještě nás oddílový tábor, ale okrskový, kde byli účastníci ze Svinova, Klimkovic, Dolní Lhoty aj. Tábor byl v r. 1946 v údolí potoka Seziny mezi obcemi Pustá Polom a Kyjovice, od Panského mlýna proti proudu.

Pro veřejnost jsme v Polance uspořádali táborový oheň s programem. Bylo to u naší klubovny. Uspořádali jsme také lehkoatletické závody, které vyhrála družina Rysů. Oddílový vedoucí br. Oldřich Koruňák nastoupil vojenskou základní službu a vedení oddílu se ujal br. Jiří Vlk, nar. 1926 (zemřel v prosinci 1998).

V lednu a únoru 1947 byly kruté mrazy. Velké závěje znemožnily dopravu. V neděli 16. února jsme uhazovali sníh na tramvajové trati od Zámecké k Přemyšovu. Bylo nás jedenáct. Na jaře podnikají družiny opět vycházky a junácké hry v přírodě. O svatodušních svátcích jsme podnikli třídenní vycházku asi 18 bratří. První noc jsme tábořili v hýlovských lesích, druhý den jsme dorazili do Kyjovic, šli jsme ohlédnout místo pro náš první samostatný tábor. To bylo v údolí potoka Seziny, v místě bývalé vodárny.

Tábor se pak konal od 13. července do 3. srpna 1947. Tři týdny v krásné přírodě. Postavili jsme dřevěnou kuchyň z odkor vedle zděné budovy (vodárna). Kromě vůdcovského stanu tu stálo šest stanů na podsadách ze dřeva, podél potoka. Tady jsme pak tábořili i v letech 1948, 1949, dokonce i v roce 1950.

Tím končí krátká, ale bohatá historie polanského skautingu v poválečném období, neboť český skaut byl v roce 1950 podruhé, a bohužel ne naposled z politického rozhodnutí zakázán. Již v březnu 1948 byl Junák začleněn jako dětská organizace do Svazu české mládeže (pozdější Československý svaz mládeže, ČSM). Definitivně byl Junák rozhodnutím ÚV ČSM rozpuštěn 13. září 1950.

Nejstarší fotografie, které se dodnes dochovaly v kronikách pocházejí z prvomájového průvodu v roce 1946, kterého se tehdejší skauti zúčastnili.

Z původních skautů a vlčat dodnes žijí někteří osmdesátníci až devadesátníci - bratři Antonín Řehulka, Aleš Kalivoda,Václav Teichmann, Jaroslav Král, Milan Pavlíček  a snad i jiní. Z dívčího oddílu. který vedla Zdeňka Neuwirthová-Planková, dosud žijí kronikářka Jaruška Vypiorová-Davidová, Dana Neuwirthová-Tylečková, Tonička Šiková-Šolcová, Drahomír Neuwirth,Jaroslav Šolc a Stanislav Prauzek.

Dle vzpomínek Mgr. Jaroslava Krále zpracoval Michal Berger

Polanský skauting v letech 1968-1970

Pražské jaro 1968 přineslo s sebou uvolnění politické situace, což umožnilo znovuobnovení činnosti Junáka, jenž byl v roce 1948 zakázán. Toto uvolnění se projevilo rovněž v Polance, kde na jaře došlo k založení chlapeckého a dívčího oddílu Junáka s katolickou náboženskou výchovou. První ustavující schůzka chlapeckého oddílu se uskutečnila 16. dubna 1968 v 16.30 hodin na faře.

Vůdcem oddílu se stal br. Zdeněk Kula (*1930), duchovním rádcem br. Alois Hurník (*1935), zástupcem vůdce br. Antonín Hurník (*1945) a hospodářem br. Václav Hurník (*1946). Oddíl měl 18 členů včetně vedení a dělil se na dvě družiny – Kamzíky a Medvědy.

Zhruba ve stejné době byl založen dívčí oddíl, vedoucí ses. Milada Černínová (*1929), zástupce vedoucí ses. Evženie Žůrková (nyní Heverlová) (*1951).

Pro koordinaci výchovy ve skautských oddílech s náboženskou výchovou se ustavila Ústřední duchovní rada Junáka se sídlem v Praze, pro Moravu a Slezsko vznikl Duchovní odbor Zemské rady JUNÁKA v Brně.

Ze zakládajících členů Junáka v Polance z roku 1968, pokud je mi známo, zemřeli ses. Milada Černínová a br. Zdeněk Kula. Br. P. Alois Hurník působí     v salesiánské  komunitě  u  Don   Bosca  v Ostravě,  br.  P.  Václav  Hurník  je   v salesiánské komunitě v Moravských  Budějovicích, br. Antonín  Hurník žije   v Ostravě-Zábřehu a ses. Evženie Žůrková-Heverlová bydlí v Polance.

Obnova Junáka se dle pokynů jeho ústředí děla v organizační struktuře odpovídající roku 1948. Protože v Polance nebyl dostatečný počet oddílů pro vytvoření střediska, tak polanecké skauty, stejně jako v roce 1945, převzalo dočasně pod svá křídla středisko Svinov, vedené br. Bohumírem Švejdou. Oba oddíly se staly jeho součástí a br. Zdeněk Kula zaujal místo zástupce vedoucího střediska. Od 1. června 1968 získali skauti svou klubovnu, a to pronájmem jedné místnosti a chodby v provizorním domku naproti vstupu do kostela sv. Anny na ul. dr. Šámala.

Ve dnech 21. – 23. června 1968 se uskutečnil rádcovský kurz střediska Svinov v Kozmicích, na němž br. Antonín Hurník složil skautský slib, jako první skaut z Polanky od zákazu Junáka v roce 1948.

Duchovní rada Olomoucké arcidiecéze uspořádala ve dnech 16. – 18. srpna 1968 rádcovský kurz v Lukavci, na němž složilo slib 7 polaneckých skautů.

Ani po okupaci v srpnu 1968 skauti svou činnost nepřerušili. Šestičlenná hlídka skautů se 27. října 1968 zúčastnila skautských střediskových závodů ve Svinově a ve stejný den složilo slib dalších 7 skautů z Polanky.

Středisko Svinov pak 7. prosince  1968 uspořádalo mikulášskou besídku  v sále hostince „U Dluhošů“ za účasti skautů ze Svinova, Polanky a Klimkovic, která se u obyvatel setkala s velkým ohlasem. Na podzim 1968 se konal III. Junácký sněm v Praze. Předcházela mu valná hromada starších Junáků 24.listopadu 1968, které se z Polanky jako zástupce střediska Svinov zúčastnil br. Zdeněk Kula.

Po III. Sněmu a schválení nových stanov Junáka ministerstvem vnitra, byla činnost oddílů s náboženskou výchovou od roku 1969 státními orgány zakázaná, takže pokračovaly jako běžné skautské oddíly a náboženská výchova probíhala skrytě.

Samostatné 6. středisko Polanka se ustavilo na konci roku 1968 a bylo zaregistrováno  od  roku  1969.  Jeho  součástí  se  stal  i  chlapecký     oddíl v Klimkovicích, vedoucí br. Hubert Janovský (*1940), zástupce vedoucího br. Milan Kryška (*1932).

Středisko mělo tehdy 1. chlapecký oddíl Polanka (3 činovníci a 20 členů), 1. dívčí oddíl Polanka (2 činovnice a 16 členek) a 1. chlapecký oddíl Klimkovice (2 činovníci a 14 členů). Během roku 1970 vznikla jako součást dívčího oddílu družina skautek v Klimkovicích.

V dubnu 1969 se v kostele sv. Anny uskutečnila na svátek sv. Jiřího, patrona skautů, slavnostní mše, na níž se sjeli skauti z širokého okolí . Mši koncelebroval Mons. ThDr. Antonín Huvar – bratr Leknín, hlavní duchovní rádce katolických skautů olomoucké arcidiecéze.

Do kroniky dívčího oddílu tehdy napsal: „Všude musí být kus domova – dobré srdce. Bude-li ráj v srdci jednotlivců, bude v celém národě.“ V červnu  1969  vydalo   Ústředí   Junáka  krojový   předpis,  vycházející z provedení kroje v roce 1948.

První tábor polaneckých a klimkovických skautů a polaneckých skautek se uskutečnil v roce 1969 v Kyjovicích nedaleko mlýna v údolí Setiny, jako společný se střediskem Svinov.

V 1. turnusu byly 1. a 2. chlapecký oddíl Svinov, ve 2. turnusu 1. dívčí oddíl Svinov a 1. dívčí oddíl Polanka a ve 3. turnusu 1. chlapecký oddíl Polanka a 1. chlapecký oddíl Klimkovice.

Plánovalo se postavení nové klubovny na stejném místě na ul. Prostřední (tehdy parcela 341/4), kde stávala skautská klubovna po roce 1945. Středisko podalo 22. října 1969 MNV žádost o vydání územního rozhodnutí pro její stavbu. Ten ji předal s kladným vyjádřením ONV v Novém Jičíně a poté vše v roce 1970 vyšumělo do ztracena.

Středisko upořádalo  13.  prosince  1969  veřejnou  mikulášskou  besídku v malém sále hostince „U Friedlů“. Majetek střediska na konci roku 1969 tvořilo 20 podsadových stanů „JUNÁK“ a necelých 3.000 Kč na běžném účtu. Při registraci na rok 1970 mělo středisko dva chlapecké oddíly (Polanka, Klimkovice) v nichž bylo 7 činovníků a 59 členů, jeden dívčí oddíl se 2 činovnicemi a 17 členkami a smečku vlčat se 2 činovníky a 11 vlčaty. Na jaře pak došlo k ustavené roverského oddílu a smečky vlčat.

V polovině června 1970 vzniklo samostatné středisko Klimkovice s chlapeckým oddíl a dívčím oddílem (vznikl z klimkovické družiny dívčího oddílu Polanka). Vlastní tábor obou středisek byl realizován v létě 1970 u Moravice na katastru Žimrovic. Probíhal ve třech turnusech, v prvním byl chlapecký oddíl Klimkovice, ve druhém dívčí oddíly Polanka a Klimkovice a ve třetím chlapecký oddíl Polanka. Byl to první a zároveň i poslední vlastní tábor obou středisek v tomto období.

Po zákazu činnosti samostatného Junáka středisko Polanka svou činnost ukončilo k 31. srpnu 1970. Část skautů pak ještě nějakou dobu pokračovala v činnosti pod hlavičkou TIS.

Autor PhDr. Svatomír Černín

Polanský skauting po roce 1989

Milí čtenáři, rád bych zavzpomínal na skautování v Polance v dobách nedávných.

Základy skautingu v naší zemi byly položeny již v roce 1911. Oba totalitní režimy 20. století skauting potlačovaly a zakazovaly. Jakmile to však politické poměry dovolily, skauti opět svoji činnost obnovili. Nejinak tomu bylo i v Polance po sametové revoluci.

Dodnes si pamatuji na hezkou kartičku, kterou jsem dostal od svého kamaráda. Nebyla moc velká, vešla se na ni jen věta, že v sobotu 27. 1. 1990 se v agitačním středisku uskuteční první schůzka Junáka. Uprostřed kartičky byl pastelkou nakreslený, pro mě v tu dobu tajemný obrázek s černou vlčí hlavou. Kamarád říkal, že Junáci v Polance už kdysi byli a že i jeho táta je skaut. Moc jsem nevěděl, co tam budeme dělat, ale tu sobotu jsem do agitačního střediska (ve školce za Atlasem) opravdu přišel. Stejně jako dalších asi 30 zvědavých kluků.

Spolu s námi tam bylo pár chlapů – otců, kteří zažili skauting ve svém dětství a chtěli se s námi o toto bohatství rozdělit. Všechno pro nás bylo nové: hry, skautský zákon, výpravy, … a v létě tábor. Ten první jsme prožili společně se skauty z Petřvaldu ve Vlčovicích. Nádherná louka, ze dvou stran chráněná lesem, s výhledem na ovčín, v pozadí Pustevny, Kněhyně a Smrk. Studánka v lese nám poskytovala nejen pitnou vodu, ale také osvěžení v letních vedrech a funkci ledničky a umývárny. Do Vlčovic jsme se pak ještě mnohokrát vrátili a pokaždé jsme stejně žasli nad kouzlem toho místa.

Na každé naší schůzce nebo výpravě jsme zpívali. Obdivovali jsme Dana a Harpyho, jak to umí s kytarami. Po jejich vzoru si dodalo odvahu mnoho nových hudebníků a písničky, které nás naučili právě oni, si možná zpívá i dnešní generace polanských skautů. Prvních pár písniček jsme si na schůzce psali přímo do zápisníku. Teprve později jsme dostali tištěný Skautský zpěvník. Našimi hity byly Poštorenská kapela, Tisíc mil, Vlčácká, Nebeští jezdci a mnoho dalších.

V létě 1992 jsme poprvé „zjistili“, že skauti nejsou jen v naší zemi. Týden jsme na našem tábořišti hostili dánské skauty. O 2 roky později jsme vyrazili na mezinárodní tábor do Dánska. Byly to zkušenosti k nezaplacení a snad jsme si v té době více uvědomili specifika českého skautingu. Ovlivnily nás zákazy Junáka, naše rozmanitá krajina, Foglarovy knížky, indiánky a třeba také tremping. Moc jsme stáli o to, abychom uchovali a předali naše tradice i dalším generacím.

Zážitky z táborů a výprav asi nejvíce připomenou fotky. Někdo si třeba pamatuje na snídani na stromě. Na dubu visely cibule, štangle vysočiny a bochník chleba. Všichni jsme seděli na větvích a společně jsme hodovali. Nebo boje se štíty a s papírovými koulemi. Žádný chlapecký tábor se bez nich neobešel, ať už jsme putovali Amazonským pralesem, žili životem zbojníků nebo v pravěku. Také jsme měli dva tábory na břehu Slezské Harty. Pramice a voda sama o sobě skýtaly mnoho krásných, pro nás dosud neznámých zážitků.

Ve starším skautském věku jsme se více odhodlávali opouštět teplé místečko stálého tábora a vyráželi jsme za dobrodružstvími na puťáky. První – nezapomenutelný, byl v Rychlebských horách. Bylo to pro nás něco nového – dny jít a nepotkat živáčka, vše potřebné si nést na zádech, každé ráno se probouzet v jiných kulisách. Spoléhat se na sebe, ale také důvěřovat přátelům.

Nedají se spočítat všechny výpravy do přírody, cestovatelská dobrodružství, sportovní zážitky a setkání s jinými skauty. Nedají se ničím nahradit kamarádství vzniklá v dětství a utvrzená v dospívání. Nejdou vymazat z paměti okamžiky skautského slibu uprostřed kruhu přátel. Nejde zapomenout na chvíle samoty, ztišení a naslouchání Stvoření.

Chtěl bych ještě jednou poděkovat všem našim vedoucím, kteří v devadesátých letech obětovali svůj čas, dovolenou a energii nám dětem. Děkuji jejich manželkám a manželům, že nám je půjčili. A také přeji současné generaci polanských skautů, aby nelitovali úsilí věnovanému výchově a sebevýchově, protože to jsou investice, které se vyplatí.

Michal Berger

Oslavy 50 let skautského střediska Polanka nad Odrou v roce 2018

Skauti se poprvé v Polance sešli v roce 1945. Jakých 50 let jsme tedy v roce 2018 slavili? V tomto roce uplynulo 50 let od chvíle, kdy byl, po osmnáct let trvajícím zákazu ze rozhodnutí vládnoucí komunistické strany, skauting na krátký čas obnoven. Během této krátké doby došlo ke vzniku samostatného polanského skautského střediska, které s přestávkou funguje dosud.